Sny na prodej představují 25 událostí, které se odehrávají každý den po setmění. Výběr je zaměřen na pohyblivé obrazy, které vznikly v období od roku 2014 do současnosti. Spíše než o tematickou kontextualizaci děl jde o jejich sběr v rámci českého prostředí. Sny na prodej v mnohém navazují na způsob mapování pohyblivých obrazů, kterému se již desátým rokem věnuje sekce Jiné vize v rámci olomouckého festivalu PAF. Namísto přímé konfrontace vybraných děl jejich vystavením nebo prezentací v kinosále bude každé dílo představeno samostatně během jednoho z 25 dní.

Název pásma je přejat z filmu Dreams That Money Can Buy (1947), který natočil v americkém exilu německý umělec Hans Richter. Tímto dílem je někdy vymezován pomyslný konec klasické (první) avantgardy. Na filmu se autorsky podílela i řada dalších umělců – Alexander Calder, Marcel Duchamp, Max Ernst, Fernand Léger nebo Man Ray – jejich přístup k pohyblivému obrazu v rámci filmu ilustruje i stále aktuální dělení mezi volným tvůrčím nakládáním s materiálem k záznamu obrazu – nebo naopak cizelováním formátu projekce a potažmo celého díla jako součásti kinematografie.

pondělí 4. dubna 2016

5.4. Miroslava Večeřová & Pavel Příkaský, Inner Monologue

smyčka/ loop, 2016
















Prostředí nemocnice nebo přímo lékařské ordinace je neodmyslitelně spojeno s přidruženou administrativou. Ostré údery do psacího stroje z dob našeho mládí nahrazené tichým rytmem pohybu po důmyslně konstruované bezdrátové klávesnici. Počátky lékařských záznamů se datují do 15. století. To se může zdát překvapivě pozdě, nicméně do té doby a do časů rozvoje astrologie necítil nikdo potřebu zapisovat, co se s vaším zdravím děje, ani jak jej léčit. Právě “astrologická modicína” tak stojí u zrodu psaných deskripcí stavu pacienta, návrhu léčení a jejich postupné systematizace a archivace a to jednoduše proto, že tato praxe totiž vyžaduje důkledné nákresy a popis pohybu nebeských těles a jejich vazeb k pacientovi. Může se zdát s podivem, že jeden ze základních systémů exaktní moderní medicíny stojí právě na astrologických zápisech. Ale co je aktuální a co přežité a odsunuté mimo pole odborného zájmu určuje vždy daný dobový kontext.

Pohled do ordinace skrze video Miroslavy Večeřové a Pavla Příkaského tento princip nabourává. Přestože prostředí plně odpovídá aktuálním standardům, hranice jeho uchopitelnosti jsou s každým dalším záběrem více rozmlžené. Pozadí lékařských diagramů a řezů lidským tělem, vyšetřovacího stolu a kartotéčních boxů, typicky rozeznatelných atributů místa, narušují na první pohled rozporuplné vstupy. Pacientka prochází nejasným procesem někde na pomezí magického rituálu a arteterapie. Léčba je z většiny sympatetická, vzdálená, jak jí popisuje Frazer ve Zlaté ratolesti na základě víry ve vazbu vzdálených i blízkých předmětů, které se navzájem ovlivňují. Tekutiny se mísí a mohou vytvářet představu dění v útrobách bytosti, ale zároveň svébytného děje mimo dosah těla, který jej zpětně ovlivňuje. Každý materiál a jeho taktilní i vizuální charakteristiky hrají svůj přesný význam, který však Mirka s Pavlem nechávají zastřený. Umožňují svému divákovi pouze vnímat jednotlivé transformace a proměny mezi statickými a dynamickými procesy, jež se vzájemně mísí a ztrácí tak možnost jednostranného čtení. Jedná se vůbec o léčbu nebo je nám tato představa vmanipulovaná zvoleným prostředím?

Právě ona vazba pohybu a ukotvení v jediném momentu přesně definuje spolupráci obou autorů. Pavlovo primární pole zájmu byla a je malba, Mirka se pohybuje mezi fotografií a specifickými instalačními strategiemi s ní spojenými. Ve vzájemném ovlivnění dochází k explozi hmot, jejich povrchů a postupných až alchymistických proměn jejich významů.


Jen Kratochvil 
citace z textu k výstavě v Galerii SPZ, 2016

Žádné komentáře:

Okomentovat